|
|
Zpracování bioimpedančního signálu
Valíčková, Vladimíra ; Vondra, Vlastimil (oponent) ; Soukup, Ladislav (vedoucí práce)
Teoretická část této bakalářská práce se zabývá vlastnostmi, měřením a využitím bioimpedance pro lékařskou diagnostiku. Praktická část se věnuje detekci významných bodů v derivovaném bioimpedančním signálu, které mohou být využity v různých lékařských aplikacích. Práce srovnává 3 detekční algoritmy. Nejlepších výsledků dosahuje detekce pevným oknem, kde bylo vyloučeno pouze 1,09 % hodnot. Velmi podobných výsledků dosahuje detektor závislý na statické složce bioimpedance, zde bylo vyloučeno 1,18 % detekcí. Algoritmus založený na délce RR intervalu pracoval nejhůře. Dále je zde vypočtena rychlost šíření pulzní vlny v šesti částech lidského těla při horizontální poloze pacienta a při nakloněné rovině. Při nakloněné rovině se pulzní vlna šířila o 38,59 % rychleji, než při poloze v leže.
|
|
|
Charakteristika velkých tepen u primární a sekundární - endokrinní hypertenze
Rosa, Ján ; Widimský, Jiří (vedoucí práce) ; Mlíková Seidlerová, Jitka (oponent) ; Špinar, Jindřich (oponent)
Tuhost cévní stěny, vyjádřena pomocí aortální rychlosti šíření pulzní vlny (PWV), představuje nezávislý kardiovaskulární rizikový faktor. Cílem této práce bylo zhodnotit aortální tuhost cévní stěny u jednotlivých forem primární a sekundární (endokrinní) hypertenze. K vyšetření jsme používali přístroj SphygmoCor (AtCor Medical) využívající aplanační tonometrie. Prokázali jsme, že pacienti s rezistentní esenciální hypertenzí měli oproti pacientům se středně těžkou esenciální hypertenzí vyšší PWV při srovnatelném klinickém krevním tlaku (TK). Nejvýznamnější prediktor PWV byl noční TK. Prokázali jsme vyšší PWV u primární hyperparatyreózy (PH), jak u pacientů se současnou hypertenzí (ve srovnání s pacienty s esenciální hypertenzí [EH]), tak i u pacientů s PH bez hypertenze (ve srovnání s normotenzními kontrolami), a to nezávisle na klinickém TK a věku. Po operaci došlo k významnému poklesu PWV. Neprokázali jsme korelaci PWV ani s hladinami kalcia, ani s parathormonem. Při stále trvající diskuzi o indikaci chirurgické léčby u asymptomatických pacientů s PH naznačují výsledky naší práce potenciální přínos v redukci kardiovaskulárního rizika. I u pacientů s primárním hyperaldosteronismem jsme prokázali vyšší PWV ve srovnání s pacienty s EH. Naše výsledky ukazují na prospěch chirurgické léčby proti...
|
|
|
Charakteristika velkých tepen u primární a sekundární - endokrinní hypertenze
Rosa, Ján ; Widimský, Jiří (vedoucí práce) ; Mlíková Seidlerová, Jitka (oponent) ; Špinar, Jindřich (oponent)
Tuhost cévní stěny, vyjádřena pomocí aortální rychlosti šíření pulzní vlny (PWV), představuje nezávislý kardiovaskulární rizikový faktor. Cílem této práce bylo zhodnotit aortální tuhost cévní stěny u jednotlivých forem primární a sekundární (endokrinní) hypertenze. K vyšetření jsme používali přístroj SphygmoCor (AtCor Medical) využívající aplanační tonometrie. Prokázali jsme, že pacienti s rezistentní esenciální hypertenzí měli oproti pacientům se středně těžkou esenciální hypertenzí vyšší PWV při srovnatelném klinickém krevním tlaku (TK). Nejvýznamnější prediktor PWV byl noční TK. Prokázali jsme vyšší PWV u primární hyperparatyreózy (PH), jak u pacientů se současnou hypertenzí (ve srovnání s pacienty s esenciální hypertenzí [EH]), tak i u pacientů s PH bez hypertenze (ve srovnání s normotenzními kontrolami), a to nezávisle na klinickém TK a věku. Po operaci došlo k významnému poklesu PWV. Neprokázali jsme korelaci PWV ani s hladinami kalcia, ani s parathormonem. Při stále trvající diskuzi o indikaci chirurgické léčby u asymptomatických pacientů s PH naznačují výsledky naší práce potenciální přínos v redukci kardiovaskulárního rizika. I u pacientů s primárním hyperaldosteronismem jsme prokázali vyšší PWV ve srovnání s pacienty s EH. Naše výsledky ukazují na prospěch chirurgické léčby proti...
|
|
|
Zpracování bioimpedančního signálu
Valíčková, Vladimíra ; Vondra, Vlastimil (oponent) ; Soukup, Ladislav (vedoucí práce)
Teoretická část této bakalářská práce se zabývá vlastnostmi, měřením a využitím bioimpedance pro lékařskou diagnostiku. Praktická část se věnuje detekci významných bodů v derivovaném bioimpedančním signálu, které mohou být využity v různých lékařských aplikacích. Práce srovnává 3 detekční algoritmy. Nejlepších výsledků dosahuje detekce pevným oknem, kde bylo vyloučeno pouze 1,09 % hodnot. Velmi podobných výsledků dosahuje detektor závislý na statické složce bioimpedance, zde bylo vyloučeno 1,18 % detekcí. Algoritmus založený na délce RR intervalu pracoval nejhůře. Dále je zde vypočtena rychlost šíření pulzní vlny v šesti částech lidského těla při horizontální poloze pacienta a při nakloněné rovině. Při nakloněné rovině se pulzní vlna šířila o 38,59 % rychleji, než při poloze v leže.
|
host ::
RSS.